Články|Web pro každého

Ač je to k nevíře, tak je to tak.

Nevěříte? Když je člověku smutno, cítí se sám, nebo naopak má radost, či je naštvaný na celý svět, co lepśího může udělat, než vylít si srdíčko na kus bílého papíru?

A co teprve teďka s pŕíchodem techniky, když se dá i mazat?

Zato jazyk jak dostává na frak. například při psaní SMS. Dodnes jsem nepochopila, proč někteří jedinci místo v používají w. Vždyť se to ani číst nedá.

Copak jsme v Polsku, abychom používali za každou cenu zdvojené souhlásky? Jenže co naděláme, jak mi bylo vysvětleno, jsem už stará a nevím, co je in.

Tuhle jsem zabloudila na Facebook a četla zprávy dne na profilech. To jsem se dozvěděla věci. I to, jakou barvu spodních kalhotek si koupila a byly s kraječkou. Jen škoda, že ve slově spodních této krásce ujelo po n ypsilon.

Možná kalhotky jí slušely, to nevím, vyfocená v nich nebyla, ale školní vysvědčení asi zaplakalo a křičelo: “ Vrať mě“.

Méla bych asi končit, než mě naše in mládí ukamenuje. Ale snad mi odpustí, pokuď se mi podaří udělat dostatek hrubých chyb.  No co,  i já chci býti moderní  a ve svém věku bych se už asi na Facebooku v růžovoučkých tangách nelíbila.

A tak mi nezbývá  nic jiného, než se smutně svěřit, dnes již klávesnici, že jsem zradila pero a papír, ale že slibuji,  že ač toužím poznat, co je to býti konečně in, svůj rodný jazyk proto nezradím.

A dnešnímu mládí přeji, ať jim zbyde aspoň trošku fantazie, aby až jednou dospějí do věku svých rodičů a jejich ratolesti je začnou přesvědčovat, že psaní správně  a bez chyb je moderní, dokázali zasednout ke klávesnici, vzpomněli si na to, jak vše bylo kdysi jinak a ospoň s bílým dokumentem si mohli láskyplně povídat.